Mlhonoše

24.11.2019


Dá se říct, že chodím pravidelně, každý měsíc, jedna noc v přírodě. Dorazím na západ slunce, přespím a ráno po východu odcházím zpět do civilizace. Je tady listopad a losuji kam vyrazím. Ve výběru mám Jizerky, nebo Krkonoše. Definitivně se rozhoduji poslední týden. Výběr padl na Krkonoše, do Jizerek jezdím často a byl jsem tam naposled.. Vzhledem k tomu, že měsíc je téměř v novu, byla by ideální situace fotit mléčnou dráhu. Uvidíme, co příroda připraví :)

V pátek večer kontroluji počasí naposled. Má být polojasno. Sleduji ještě web kamery, které s drobnou odchylkou korespondují. Z displeje telefonu to vypadá dobře.

Je sobota a vyrážím. Ráno nemám čas sledovat počasí a vyrážím co nejrychleji to jde, musím stihnout bus na Špindlerovku. Na parking do Bedřichova dorážím asi 10 min před busem, nahazuji batoh a běžím na zastávku. Yes, akorát! Nastupuji a se svým batohem zabírám rovnou dvě místa. Konečně je čas trochu zvolnit a zapřemýšlet. Po polojasnu ani památka, atmosféra "Českýho Aspenu" je spíš blíž Pripjati..

Bus zastavuje na Špindlerovce. Všude mlíko, viditelnost tak 5m a do toho buší nárazovej vítr. Tak tohle nevypadá dobře :D Počasí je hodně bídný, naštěstí vybavení mám. Když se podívám na některé účastníky jízdy busem, možná to i přeháním. Není problém jet na konci listopadu na hřebeny Krkonoš v džínách a teniskách. Asi spešl nano-džíny, nebo tak něco..

Jsem rozhodnutý ujít alespoň kus a pokud situace bude opravdu špatná, vracím se. Nemá cenu cokoliv riskovat. Stromy vcelku dobře pohlcují vichr a zklidňují situaci. Pokračuji. Cestou se situace stabilizuje, zůstává jen nízká viditelnost. Je mi jasný, že nic nevyfotím.. Celá vize se rozplynula... Ale co, jsem venku, nikde nikdo a i tohle počasí má atmosféru. Tak nějak jsem smířen, nemá cenu bejt nasranej, počasím nehnu. Hlava se čistí a to je hlavní.

Plánuji dát pívo na Martinovce, nikde jinde nezastavuji, abych pak nešel dlouho za tmy.

Martinovka zavřená - Pripjať !!!

Pokračuji mlhou dál, přesně na Pančavský vodopád. Cestou se zastavuji na Labském vodopádě. Vítr fouká tekoucí vodu z vodopádu a vrhá jí všude po okolí, zásah dostávám i já.. Jak jinak.. Přicházím na Pančavský vodopád. Situace je stejná, jen se ty vodopády jinak jmenují.. Dostávám zásah..

Nic, co teď? Rozhoduji se dojít do přístřešku na Pančavské louce, jak bylo plánované i za polojasna :) Je vcelku brzo, zvažuji ještě, že bych se vrátil k autu, ale cesta by trvala min. 2,5 hodiny. Nechci v tomhle počasí riskovat a zůstávám do rána. Je okolo nuly a je potřeba vlézt do spacáku. Nařizuji budík na 6 ranní a doufám, že se počasí alespoň trochu vytáhne. Nevytáhlo. Vracím se do spacáku, kde vydržím sotva hodinu. Můj pobyt začal zavánět rekreací, oblékám se, posnídám a vyrážím k autu.

Opět a klasicky v mlze... Cesta vede okolo Labského vodopádu a tak zastavuji. Vítr nefouká, zkusím něco nafotit. Odkládám batoh a přeskakuji potok. Procházím okolí vodopádu, kde mi zaujala jen jedna kompozice. Pálim tam rychlé panorama a balím aparaturu. Jedna jediná fotka ze dvou dnů, to jde.. :)

Příště, příště to určitě vyjde! To pivo na Martinovce si dám!