Krkonoše - Sněžné jámy

31.05.2020

Potřebuji dobít baterky. Vyrazit ven a užít si pořádně přírodu. Počasí vypadá skvěle, všechno klape a hned po práci vyrážím do Krkonoš. Můj plán je nechat auto na H. Mísečkách, dojít na Sněžné jámy, tam nafotit západ slunce a přesunout se do přístřešku U čtyř pánů. Ráno vyrazit na Pančavský vodopád a sběhnout zpět k autu.

V klidu zaparkuji na HM. Mile mi překvapilo, že parking od 17.00 do 08.00 je grátis. Jinak 20 kaček / hodina.. Nahodím batoh a vyrážím. Dlouho jsem nikde nebyl a tak je 15 Kg na hrbu zase znát. Ohnutej jak Quasimodo, krvim se do kopce a hlavou se mi honí, zda mám dost oblečení na převlečení. Potím se :)

Sleduji, jak se nade mnou honí mraky. Vítr je žene svižným tempem. Pokud bych měl shrnout počasí v KRNAPu, tak ho nikdy netvoří jen "oblačnost", nebo "polojasno". Krkonoše vždycky / co jsem kdy byl / jedou trojitý kombo. Takže brutálně fouká, občas sprchne a je zima :) Snad nikdy jsem neměl konzistentní počasí. Zapomenutou čepici řeším turbanem z mikiny.

Jsem na Sněžných jámách. Cesta celkem ubíhala a za celou cestu jsem potkal tak 6 lidí. Celou dobu je nad hlavou poklička z mraku, jen nad obzorem je malá skulina. Doufám, že mi "tam" slunce zasvítí :)

Sakra to fouká! Převlékám spocené hadry a nahazuji hned tři suché vrstvy. Strašně snadno člověk podcení oblečení, když se balí v Praze, kde je 25C a pohoda. Tady je okolo nuly, pocitovka díky větru níž. Teď mám min. hodinu do západu. Jsem rád, že mám oblečení víc.

Mraky nepustí slunce ven, občas prosvítí mraky, ale paprsky nepustí. Už to vzdávám, balím stativ a jdu o něco výš překontrolovat situaci. Říkám si, že když už jsem tady, zůstanu dokud slunce definitivně nezapadne. A vyplatilo se! Opravdu se na pár vteřin ukázalo slunce a prosvítilo mraky. Wuaaa! Chytám paprsky na SD kartu a jsem strašně rád, že ta cesta byla i s bonusem. 

Nandavám čelovku a vyrážím k přístřešku. Cesta to je zhruba hodina a chvilka.. Jakmile se blížím, zjišťuji, že to asi nebude ono.. Z přístřešku se line hluk a po příchodu zjištuji, že je absolutně plný. Zájezd šesti lidí nekompromisně obsadil přístřešek. Nevadí, můžu dát bivak. Rozhoduji se, že se nablížím k vodopádu a rozhodím nouzovku. Hledání místa se stala noční můra. Když místo nebylo totálně promáčené, tak bylo i v noci jasný, že bych spal v turisticky vytíženým WC. A nejen to. Bordel! Neskutečnej BORDEL. Plechovky, obaly od tyčinek a jinej bordel. Fakt nechápu, jak někdo může vyhodit plechovku od energiťáku do křoví?! Jednim slovem nechutný. Přirovnal bych to k parku u hlaváku v Praze.. Je spousta hodin. Trošku mi to otrávilo a nakonec se vracím přespat zpět do auta. Připravím se sice o východ, ale není poslední.

Okolo půlnoci dorážím k autu. Ikdyž parkuji pod lampou, ani mi to nevadí. Rozhodím spacák a okamžitě usínám..

Občas to prostě nevyjde podle představ. S tím je potřeba počítat. Pomníků je cestou dost.